Pro každého něco

Každý si snad najde to své.........

kamínky

Myspace LayoutsGet your layout at Myspace

Chtěla bych tančit jen

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Koně mám ráda

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Oheň-mé znamení

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Kape vám taky na karbid?

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Po ránu v zrcadle

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Pomoooc ptačí chřipka v patách..

      

Kuku, jsem tu

ŠUMAVSKÁ ZASTAVENÍ

Na okraj

Jak jste mohli všichni, co jste četli například

Rok šumavské vesnice, poznat, píšu své knihy

s láskou k tomuto krásnému koutu naší vlasti,

k Šumavě. A protože ráda fotím, přidávám si i své

vlastní fotografie. Někdy totiž projdete třeba okolo

obyčejného stromu stokrát a nevidíte nic. Pak stačí

jen trochu delší stín, jiné světlo a najednou se před

vámi objeví něco, čeho jste si nikdy nevšimli a co

vás naprosto uchvátí tak, že jste schopni jít tam

znovu s fotoaparátem v ruce.

To je to pravé kouzlo okamžiku, které stojí za

to zachytit a uchovat.

V této knize jsou báje, příběhy či pověsti

ze Šumavy a okolí. Snažila jsem se vyfotit a ukázat

vám místa, o kterých se v nich vypráví. Jsou

dostupná pro každého, nejsou někde daleko. Pro

někoho jsou možná příliš obyčejná, ale občas stačí

jen pozorně naslouchat a dívat se okolo sebe,

povídat si s lidmi, kteří zde žijí.

Pak jste překvapeni, co objevíte nedaleko

kraje, kde léta bydlíte. Důležité je, umět se v přírodě

chovat. Jste tu na návštěvě, nejste doma a asi

by i vám vadilo, kdyby se u vás návštěvníci

chovali tak, jako někteří lidé v lese. Rozkopaná

mraveniště, houby, všude odpadky, nebo zbrusu

nová asfaltová pěšinka, aby se někdo neunavil

procházkou přes trávu!

Začtěte se tedy do dávných příběhů a projděte

se mnou krásná šumavská zákoutí.

Najdete báje a pověsti, které se již do předchozí

knihy nevešly, trochu místopisných poznatků

a již zmíněné fotografie ... ale i pár receptů pro

milovníky jídla, jako malý bonus za to, že dočetli

až do konce.

 

O bludných světýlkách

 

 

Nejhorší slatě na Šumavě, jsou prý ty mezi

Modravou a Kvildou. Objevují se na nich bludná

světélka.....

Bažiny jsou tu nenápadné, ale zrádné.

Chvilku se zdá, že jdete po pěkné louce a najednou

se vám noha zaboří do čehosi až po kolena.

Pokud v tuto chvilku nenajdete kus pevného drnu,

nebo pomocnou ruku, je s vámi konec. Rašelinný

močál, plný smradlavého černého bahna vás

doslova vcucne do svého nenasytného chřtánu tak,

jako předtím spoustu dalších nešťastníků. Po

nocích tam pak lákají bludičky pocestné do zrádného

bahna.

Ve vesničce Kvildě žila v rodině truhláře mladičká

schovanka Stázka. Strýc se jí ujal po smrti

rodičů, jenž oba podlehli zákeřné nemoci při epidemii

moru. Teta i strýc se k ní chovali stejně jako

ke vlastním dětem a tak dětství i mládí prožila při

práci i zábavě jako ostatní děvčata v tehdejších dobách.

Když dospěla, zakoukal se do ní mládenec až

odkudsi od Srní, který často s přáteli navštěvoval

tancovačky ve Svojších v tamější hospodě. Jeho

rodiče nepatřili mezi nemajetné a tak již pro něho

měli snad od dětství vyhlédnutou a domluvenou

nevěstu. Samozřejmě ta byla z podobně situované

rodiny. Stázce se Hanzl také moc líbil. V noci se jí

o něm zdávalo a po každém setkání s ním zářila

jako sluníčko. Čím více se ale k sobě přibližovali,

tím více se to jeho rodičům nelíbilo. Došlo to až

tak daleko, že navštívili strýce s tetou a domlouvali

jim, aby Stázce lásku k jejich synovi zakázali.

Ti se to opravdu Stázce snažili rozmluvit, ale bylo

to, jak když hrách na stěnu hází.

Plakala, svou lásku bránila. Celé dny pak

proseděla u okna a jen smutně koukala na cestu

k lesu. Čekala na známé zapískání jejich oblíbené

písničky a svého Hanzla. Ten se ale od návštěvy

jeho rodičů neukázal. Nemohla vědět, že jej odvezli

daleko do kraje a zajistili, aby se už nikdy nemohl

vrátit. Bylo vše zařízeno tak, aby se hned oženil

a na Stázku zapomněl.

Ta se trápila, až se z ní pomalu stával pomatený

člověk. Při každém náhodném zapísknutí

jí vše z rukou padalo, občas dělala i věci, nad

kterými zůstával rozum stát. Oblékala různé klacíky

do hadříků, na kolenou je houpala a říkala

jim pohádky . Prý je to malý Honzíček a nikdo na

klacíky nesměl ani špatné pohledět.

Bylo to s ní čím dál horší. Nikdo s ní už nic

nezmohl. Babka kořenářka i doktor přivolaný až

z dalekého Vimperku, jen kroutili hlavami

Dopadlo to nedobře, jak taky jinak. Jednoho

větrného dne, když vítr profukoval mezi okenicemi,

ozval se pískot. Stázka praštila s vědrem vody,

které nesla , na podlahu a utíkala směrem k lesu.

Marně ji volali zpátky, marně pak i se sousedy celé

odpoledne hledali. Našli jen jeden dřeváček v lese

u bažiny, kam zřejmě skočila, nebo zapadla. Nikdo

už ji více neviděl.

Ano, nechtěla už dávno bez své lásky žít

a když skočila do bažiny, našla zde duše dalších

stejně postižených a zklamaných děvčat z celé

Šumavy. Tyto duše pak za tmavých nocí a večerů

z bahna vystupují a Stázka s nimi. Ukazují se jako

malá mihotavá světélka. Běda pak mládencům,

kteří se od muziky, nebo z trhu vracejí. Aby se nebáli,

kuráže si pohvizdováním písniček dodávají.

Hned jsou pak bludná světélka okolo nich a co se

děje dál, to se ještě nikdo nedozvěděl. Nikdo to

také ještě nepřežil, jen někteří, kteří včas utekli,

o světélkách vyprávěli. Zda jsou ale vlákáni do

bažin a tam utopeni, nebo utancováni k smrti,

tak to si můžeme jen domýšlet. A ani bych osud

zkouškou snad nepokoušela..............

 

TAK TO JE JEN PRO UKÁZKU, DOPLNĚNO FOTOGRAFIEMI A DALŠÍMI ZAJÍMAVOSTMI :-)

Mimochodem, fotek je tam opravdu hodně a na obálce je jen část z nich ......

 
JSEM MOC RÁDA, ŽE JSTE SE PŘIŠLI PODÍVAT, PŘIJĎTE ZAS,BUDU SE TĚŠIT.........