Pro každého něco

Každý si snad najde to své.........

kamínky

Myspace LayoutsGet your layout at Myspace

Chtěla bych tančit jen

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Koně mám ráda

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Oheň-mé znamení

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Kape vám taky na karbid?

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Po ránu v zrcadle

myspace layouts, myspace codes, glitter graphics

Pomoooc ptačí chřipka v patách..

      

Kuku, jsem tu

Velikonoce


Ukázka z mé knihy ROK ŠUMAVSKÉ VESNICE

 

 

Duben je i měsícem velikonočních svátků. Ty jsou sice ,,pohyblivé“, někdy vyjdou na březen, ale duben je na běhání s pomlázkou vybaven lepším počasím.

Čas velikonoc, to je celkem známý pojem na vesnicích i ve městech. Křesťané si připomínají podstatu své víry, umučení a později i z mrtvých vstání Ježíše Krista. V kontrastu s veselým koncem masopustu přichází půst, doba odříkání, absence zábavy, která začíná šest týdnů před nedělí po prvním jarním úplňku.

 Ale ví vůbec dnes někdo jen tak z hlavy šest názvů nedělí, které velikonoce předcházejí. To už asi málokdo. První nedělí byla Černá. To se ženy i muži odívali do tmavého roucha a většinou už pak tak chodili po celou dobu půstu. K jídlu se pražil naklíčený hrášek, pučálka , a po vsi chodívala maškara, která do domů házela zrnka hrachu, aby byla dobrá úroda.

Pražná neděle voněla praženým obilím a podle toho staroslovanského pokrmu dostala i své jméno.

O Kýchavné neděli se říkalo, že kolikrát tento den kýchnete, tolik let budete ještě na světě. Jistě se našli koumáci, kteří si pomáhali různým kořením, aby přírodu ošidili.

Když nastala Družebná,Družná neděle, scházeli se chlapci s dívkami a společně pojídali koláče ,,družbance“, které byly zdobeny různým mazáním. Děvčata je upekla a pak nabízela mládencům, kteří jim nebyli lhostejní. Když si od ní koláč vzal, bylo jasné, že náklonnost je vzájemná.

Na Smrtnou neděli se zahalovaly kříže látkou a vynášela se smrtka, symbol zimy. Většinou skončila v řece a byla vyprovázena říkadly, nebo písněmi. Například :,,Plav zimo, plav, víc se nezastav....“. Volání sílilo, když se smrtka zachytla o nějaký kořen. Ale protože po jarním tání bylo vody dost, podařilo se jí vždy odplavit do nedohledna.

Neděle, kterou se otevírá ,,pašijový týden“, se jmenuje Květná, podle palmových květů, které vítaly Ježíše v Jeruzalémě. V ten den se světily v kostele kočičky. To byla starost dětí a ty se předháněly, kdo bude mít kočičky nejhezčí.

Hospodáři je pak šli zapíchnout na pole, aby nepotlouklo, na louky, aby se chránily též před kroupami a za obraz či trám, aby ochránily stavení před blesky. Také na Šumavě i na Chodsku polykali tyto kočičky všichni, kdo věřili, že je ochrání před bolestmi v krku.

Hlavními a dodnes známými dny pašijového týdne předvelikonočního byly Škaredá středa, ten den se Jidáš mračil na Ježíše. Nikdo by se ten den neměl mračit, nebo se bude škaredit celý rok. Ten den se pekly ,,jidáši“, kynuté pečivo smotané do uzlu, nebo spirály jako provaz na Jidáše. Toto pečivo se pak jedlo druhý den, Zelený čtvrtek, pomazané medem. Ten den si děti mazaly medem i ústa, prý aby nikoho neštípl had, nějaký hmyz a hlavně, aby mluvily pravdu a byly milé všem. Samozřejmě se vařila kopřivová, nebo bylinková polévka, protože se muselo sníst něco zeleného. To se jedlo na obnovení lidské síly. Všichni věřící šli ke zpovědi a po motlitbě políbili zem. Zvony již od rána nezvonily, protože ,,uletěly do Říma“ a tak běhaly děti s řehtačkami, aby nahradily zvonění. Někde za to již tento den dostaly koledu. Velké,, řechtání“ končilo i začínalo u kapličky nebo u kostela.

Velký pátek byl dnem velmi přísného půstu a smutku nad smrtí Ježíšovou. Tomuto dnu se přisuzovala tajemná moc. Říkalo se že při čtení pašijí se otevírají v horách a lesích poklady pro chudé a potřebné lidi. Ti si mohli nabrat, co unesli, poděkovat a do poledního řechtání dojít i s pokladem domů. Tak mi napadá, to by byl dnes v lese nával, to by se vyrojilo chudých a potřebných........

Tento den se nesmělo v domácnosti nic rozbít, to přineslo neštěstí na celý rok. Nesmělo se nic půjčit, aby se s tím nedalo čarovat. Nejedlo se maso a nesmělo se hýbat se zemí. Na Plzeňsku se smetaly pavučiny, aby bylo hodně peněz. Lidé se při východu slunce omývali pramenitou vodou u potůčků, aby byli zdraví a komu se podařilo vytáhnout ze dna oblázek v zubech, hodil ho levou rukou přes hlavu, toho jistojistě nebolely celý rok zuby.

Na Bílou sobotu se světil v kostele oheň, byla slavná a velká mše a na Chodsku se počítaly vejce snesené od čtvrtka, ty patřily dětem.
Každý člověk měl mít na sobě něco nového, aby ho nepokakal beránek. K večeři bylo již trochu masitější jídlo po dlouhém půstu zvané ,,šlemra“. Byly to smíchané kousky masa ,plovoucí v bílé omáčce z mléka.. Pekly se mazance, kynuté věnečky se zapečenými vajíčky.

Druhý dne, Boží hod, neboli neděle velikonoční byla slavnostní. V kostele se od rána světily připravené pokrmy ke svátečnímu obědu, mazance a to nejlepší jídlo, které si kdo mohl dovolit.
 Opět se všichni při východu slunce omývali, aby odstranili jedy ze zimního sluníčka a do kostela se chodilo v plné parádě.

Nejznámějším dnem je dodnes bezesporu pondělí velikonoční. Snad každý zná zvyk vyšlehání žen a děvčat pomlázkou.........pomlazení, čili udržení zdraví, mládí a svěžesti. Nebylo to kvůli kratochvíli pánů kluků, jak si dodnes někteří myslí, ale protože žena byla a měla by být symbolem pokračování rodu a tudíž měla být omlazována. Za odměnu se dávalo a dává kraslice, vajíčko malované na Boží hod odpoledne. Ceněny byly kraslice červené, symbol života a lásky. Různě, podle oblastí, se zdobily, malovaly se voskem, rýsovaly se na ně ornamenty, polepovaly bezovou dužinou, rybničním sítem, slámou nebo odstřižky látek. Mládež i dospělí hrávali s vajíčky různé hry, třeba ťukání pouk o pouk a komu vejce vydrželo, vyhrál i to křáplé, sekání do vajíček mincí a podobně.

První neděle po velikonocích se jmenovala Bílá neděle a dnes je často dnem prvního svatého přijímání.

Ale velikonoce nejsou jen svátkem věřících. Již v dobách pohanských to byly svátky příchodu jara, konec vlády zimy a znovuvzkříšením života. Probouzející příroda, ten důkaz věčného koloběhu života, dává i našim srdcím naději.

Jsou největším svátkem křesťanů, navazují na židovský pesah, každoročně se opakující sedmidenní svátek na památku legendárního odchodu Židů z Egypta.
V předvečer prvního svátku se pekl beránek, jehož maso se druhý den na hostině pojídalo s macesy, tenkými plátky pečeného, nekynutého těsta.

Protože ne každý měl možnost pojídat jehněčí nebo kozlečí maso, začaly jej hospodyně nahrazovat beránkem z těsta, jehož podoba a způsob pečení se zachovaly dodnes. Jen recepty se s dobou trochu mění, každý má ten svůj, na který nedá dopustit.

 

 

Velikonoční beránek

 

V míse utřeme do pěny 12 dkg másla, přidáme 12 dkg cukru, postupně 4 žloutky, špetičku soli, vanilku a citrónovou kůru. Do dobře utřeného těsta přidáme kvásek ze 3 dkg droždí, půl kilogramu polohrubé nebo hrubé mouky a 1/3 mléka tak, aby těsto bylo středně tuhé. Potom vmícháme 4 dkg rozinek,4 dkg oloupaných spařených mandlí, vypracujeme těsto a dáme kynout. Formu beránka vymažeme máslem, vysypeme strouhankou a naplníme těstem. Necháme ještě chvíli kynout a pokud máme zdvojenou formu, přikryjeme a pak dáme péct do prohřáté trouby. Během pečení můžeme zdvojenou formu obrátit, aby těsto bylo propečené z obou stran stejně. Upečeného beránka vyklopíme a posypeme cukrem. Z rozinek uděláme oči a kolem krku uvážeme mašličku.

 

Já peču trochu rychlejší podle mojí maminky.

 

Beránek 2

 

Rozmíchám 25 dkg cukru, 4 žloutky, 3 lžíce mletých ořechů, 3 lžíce kokosu, 3 lžíce rozinek, 0,5 deci rumu a 1 deci  vody. Pak přidám sníh z bílků, 25 dkg polohrubé mouky s 1 práškem do pečiva, naliji do vymazané formy a upeču. Je rychlý, lehký a dobrý.

 

Velikonoční bochánek

 

Prosijeme ½ kg polohrubé mouky, v ní rozsekáme 15 dkg změklého másla a dáme do mísy. Postupně přidáváme špetku soli, 10 dkg pískového cukru, citrónovou kůru, vanilku a také vykynutý kvásek. Ten získáme z 25 gramů droždí, 1/8 litru vlažné smetany a trochy cukru. V druhé osmince smetany rozkvrdláme 3 až 4 žloutky a vmícháme do těsta, které vypracujeme tak, že jej nejprve mícháme v míse, pak vyklopíme na vál a hněteme až je krásně vláčné. Při válení přidáváme 8 dkg rozinek a 5 dkg spařených loupaných mandlí. Přikryté dáme asi na 45 minut kynout do peřin nebo na jiné teplé místo. Z vykynutého těsta pak uděláme dva až tři bochánky, necháme ještě pod utěrkou trochu nakynout. Nakonec pomažeme žloutkem, posypeme mandlemi nebo mákem a uděláme ostrým nožem křížek na vršku. Pečeme na 220 stupňů v předehřáté troubě. Každá peče jinak a tak už to nechávám na hospodyni jak dlouho je nechá v troubě sama. Jen ohlídám, aby se nepálily a občas píchnu špejlí. Když je bez těsta, je pečeno..............





 
 

 
 

 
JSEM MOC RÁDA, ŽE JSTE SE PŘIŠLI PODÍVAT, PŘIJĎTE ZAS,BUDU SE TĚŠIT.........